Kdo jede do Plzně od Prahy, zná křižovatku Rokycanské a Jateční jako místo, kde čtvrt století stálo „Skleněné peklo“. Nepovolená stavba, soudní spory, chátrání. Na jaře 2024 přišla demolice a lokalita se konečně pohnula. To je dobrá zpráva a je fér ji říct nahlas.
Odstraněním jedné ruiny se ale z periferie město nestane. Nový obchodní park je otočený dovnitř k parkovišti a do Rokycanské ukazuje zadní stěny a zásobovací rampy. Kdo sem přijde pěšky nebo trolejbusem, jde nejdřív přes parkoviště. Přitom jsme necelé dva kilometry od náměstí Republiky.
Místa, ke kterým se chováme jako k periferii, se periferií opravdu stanou.
Sto let součástí Plzně
Hranice, která nezmizela
Úslava bývala skutečnou hranicí Plzně. Za řekou začínaly Lobzy a Doubravka a kolem tehdejšího okraje města vyrůstaly průmyslové areály. V roce 1924 se Doubravka stala součástí Plzně. Administrativní hranice zmizela, urbanistická zůstala.
V sedmdesátých letech se Rokycanská rozšířila na čtyři pruhy, část zástavby v jižní frontě ulice ustoupila silnici a překonat ji dnes jde jen na několika místech. Uprostřed zůstal široký zelený pás jako rezerva pro tramvaj k Ústřednímu hřbitovu. Tramvaj tudy nikdy nejela.
O půl století později tak máme pár minut od historického centra širokou výpadovku obklopenou dopravními a průmyslovými plochami. A právě sem má přijít další velká dopravní stavba.
Okruh potřebujeme. Otázka je jaký
Východní okruh povede od Jasmínové ulice na Slovanech podél trati k Rokycanské, dál kolem Jateční za teplárnou a napojí se na už hotový úsek na severu. Tranzitní doprava nemá vést ulicemi, kde lidé bydlí, a v tom se shodneme.
Návrh ale u Rokycanské počítá s mimoúrovňovým křížením: nad dnešním čtyřpruhem má vést estakáda dlouhá 400 metrů. Pro auta bude stavba svou funkci plnit. Pro lidi z Doubravky, kteří chodí pěšky nebo jezdí na kole, přidá k existující bariéře další vrstvu. Most, čtyřpruh, estakáda: třetí podoba téže hranice na stejném místě.
Mimoúrovňová křižovatka dva kilometry od centra je neobvyklé řešení a zaslouží si zdůvodnění. Na stejném okruhu se o pár kilometrů dál, na Studentské a Plaské, potkávají dvě silnice I. třídy na obyčejné světelné křižovatce. Proč by to tady mělo být jinak? Úrovňová křižovatka je levnější na stavbu i údržbu, méně hlučná, bezpečnější pro lidi, kteří ji přecházejí, a hlavně nechává prostor pro další rozvoj území.
Podoba stavby přitom není hotová věc. Je to sice stavba státní, ale město je jejím spoluinvestorem a u jižní etapy okruhu si na ŘSD prosadilo víc, než projektanti navrhovali: krajinářské řešení clonící hluk u Lobezských luk. Může to udělat znovu.
Správné pořadí
Nejdřív město, potom silnice
Problém je i v pořadí. Nejdřív vznikl dopravní návrh a teprve pak se řeší, jak se s ním vypořádat urbanisticky. Architektonicko-urbanistická studie území vznikla až jako reakce na navrženou estakádu.
Jak se odsud lidé dostanou pěšky do centra? Kudy pojedou na kole? Jak bude fungovat MHD? Kde mohou vzniknout nové domy a ulice?
Teprve do takové představy se má zasadit silnice. Plzeň to má ostatně zakotvené ve vlastních Zásadách dopravní politiky.
Dnes se z Doubravky do centra dostanete pěšky nebo na kole v podstatě jedinou přímou cestou: podchodem pod tratí, kde se nikdo necítí dobře. Na obvodě ho postupně zlepšujeme opravami a osvětlením, ale prostupnost celého území to nevyřeší. Podchod se teď prodlouží o estakádu a před ním přibude přecházení několika připojovacích pruhů.
Cyklogenerel přitom počítá s druhým propojením: z Doubravecké kolem teplárny a pivovaru přímo do Štruncových sadů. Za městský obvod Plzeň 4 jsme ho poslali ŘSD jako připomínku, protože současný návrh okruhu ho téměř neumožňuje. Právě teď je chvíle ho do projektu zapracovat. Velká stavba ho může umožnit, nebo na desítky let zablokovat.
Více o Industriální stezceCo z toho bude mít Doubravka?
V současné podobě je odpověď nejasná. Rokycanská zůstane širokou výpadovkou. Mohylová zůstane průjezdnou zkratkou na Prahu. A vedle nich přibude další kapacitní komunikace. Doubravka by tak dostala roky stavby a estakádu nad hlavou, ale klidnější ulici před domem ne.
Okruh dává smysl jen tehdy, když se spolu s ním rozhodne i o tom, co bude s dnešními průjezdnými ulicemi.
Dolní Rokycanská mezi Úslavou a Doubravkou nemusí navždy vypadat jako výpadovka. Může mít širší chodníky, stromořadí a přechody tam, kde lidé skutečně přecházejí. Nové domy mohou mít vchody a výlohy do ulice místo zadních stěn. Padesát let nevyužitý pás uprostřed může konečně dostat městskou funkci, ať už pro veřejnou dopravu, nebo aspoň pro stromy. Okolní pozemky mohou doplňovat město bydlením, službami a normální městskou zástavbou, ne dalšími obchodními areály obklopenými parkovišti.
U Těšínské i směrem k řece se další projekty připravují. To může být začátek proměny. Bez změny samotné ulice ale budou nové domy stát u velké silnice, ne na městské třídě.
Na čem budeme trvat
Pět podmínek
Doubravka je sto let součástí Plzně. Východní okruh může jednu z hranic, které v území zůstaly, odstranit, nebo ji na dalších padesát let zabetonovat. Proto budeme požadovat, aby město podmínilo svou spoluúčast na stavbě pěti věcmi:
- 1Jasně říct, jakou roli budou po dokončení okruhu plnit silnice I/20 a I/26. Dnes vedou od dálnice k dálnici středem města. Nová silnice má mít jasný vztah k trasám, které má uvolnit.
- 2Veřejně porovnat varianty křižovatky včetně úrovňové, a to i z hlediska hluku, veřejného prostoru a budoucího rozvoje území.
- 3Zveřejnit a srozumitelně vysvětlit hlukové dopady stavby na zástavbu nad údolím Úslavy.
- 4Pevně zapracovat pěší a cyklistická propojení Doubravky s centrem, včetně trasy z Doubravecké ke Štruncovým sadům.
- 5Spolu s okruhem připravit proměnu dolní Rokycanské na městskou třídu a zklidnění průjezdu Mohylovou.
Nezpochybňujeme potřebu okruhu. Trváme na tom, aby se postavil tak, aby vedle dopravní funkce posloužil i městu kolem sebe.
Takovou stavbu děláme na desítky let. Jejím měřítkem proto nemá být jen to, kolik aut převede v roce 2035, ale i to, jak bude tahle část Plzně vypadat za padesát let.
#ChcemePlzeň
